Naše letošní poprvé
Naše letošní poprvé
6. 8. 2009
Naše první několikadenní výprava v novém roce byla naplánovaná na druhý týden v únoru.Byli jsme pevně rozhodnutí jet za každého počasí,ale zjistili jsme,že kvůli neustálému vydatnému sněžení se na místa,která jsme si pečlivě vybírali,nebudeme moct vůbec dostat.
Přesun na některou z našich oblíbených stojatých vod nebyl možný,protože pouze řeka nebyla pokrytá ledem.Po domluvě jsme se rozhodli,že únorový termín oželíme a vyrazíme někdy v polovině dubna.Naší jasnou volbou pro tento termín byla nádherná svazová pískovna,kde se ještě vyskytuje několik opravdu trofejních kaprů,kteří tu mají neskutečné množství přirozené potravy.
Když jsme ve středu večer přijeli k vodě,obvyklá místa byla obsazená.Naše loviště ovšem nikoli,a tak jsme v pohodě nahodili.Když jsme obhlédli ostatní rybáře,objevili jsme pár známých kluků.Někteří z nich tu byli osm dní bez jediného záběru,někteří už se přestěhovali na řeku,kde chodí záběry alespoň občas.Po osmi dnech to ale přeci musí začít jezdit-riskneme to…
V nadcházejících čtyřech dnech jsme vyzkoušeli opravdu všechno možné,přesto se kýžený záběr nedostavil.Úplně stejně na tom však byli všichni kapraři na revíru.Vyjimkou byl kapr 10,5 kg,kterého chytil kamarád Ondra několik míst od nás.Podle toho,co se nám doneslo,to však byl jediný kapr,který se zde po dobu naší přítomnosti ulovil.
V neděli po vydatné snídani/čaj s rumem a bochánek od babičky/přichází ode mě impuls změnit místo.Pískovna je obležena rybáři a máme hlášení,že pouze na Labi se chytlo pár ryb,ale průtok je stále velký.Proto se domlouváme kam pojedeme zkusit štěstí.Po dlouhé debatě máme jasno:cílem nakonec bude naše oblíbená přehrada.Šokující zprávu se ale dozvídáme od Ondry-jeho slovy řečeno“Já s vámi dál nejedu budu se radši učit“nám sice bere dech,ale rozhodně ho chápu a plně s ním souhlasím, škola základ života.
Doma jsme asi za hodinu.Vykládáme Ondru a jedeme si přibalit ještě nějaké maličkosti včetně vody a našeho nového parťáka německého ovčáka „Britu“,který nad námi bude bdít až si půjdeme lehnout.
Cesta trvá asi 40min a probíhá bez problémů.Po odnošení věcí na námi vytipované místo vybalujeme naše“bitevníky“ připravujeme montáže a lehce krmíme.V 18.00hod máme již vše jak má být a tak si dáváme zaslouženou večeři.Z lesíka za námi se ozývají bujaré hlasy opilých Ukrajinců.Tuším,že bude nějaký problém a nejsem daleko od pravdy.Dva totálně sťatí přátelé z východu se chtějí seznámit s naší Britou.Ta ovšem o žádné kamarádství nestojí a tak štěká a štěká……,když konečně pochopí,že to nepůjde, tak odchází na hráz, kde na ně čekají další, celkem asi 10 lidí.To přichází další nápad se po vodce trochu zchladit.Všichni se za bujarého řevu vrhají do vody, kam jsme asi před hodinou nahodili naše montáže.Mlčíme, asi by nemělo cenu jim vysvětlovat,že zde nesedíme jen tak,ale že chytáme ryby.Celá tato východní párty trvá asi hodinu.Pak už na hrázy vidíme jen pár pejskařů a zamilované páry .
Říkáme si konečně klid, tak by to mohlo večer přijít,ale záběr nepřichází…
Ráno při snídani konstatujeme,že už by to mohlo přijít,6dní bez záběru je přeci jenom dost dlouho.Počasí nám nepřeje.Z chladné zimy je rovnou léto a ryby se zdržují ve sloupci vody, kde se jim jen těžko předkládá nástraha.I přesto se nevzdáváme naděje,že to snad přijde…Dříve než záběr,ale přichází náš kamarád Kamil.Debatujeme celkem dlouho o tom,že rybám se opravdu nechce.Pak se,ale shodneme na tom,že by bylo lepší se přestěhovat k přítoku, kde je mělčina.
Večer přichází první záběr na můj pravý prut,lehce přisekávám a cítím lehký odpor ryby.Jaké je ovšem mé zklamání,když najednou rybu necítím, jako kdyby se vyřízla.Po vytažení zjišťuji,že mám překousnutou šňůru.Na této přehradě se to stává celkem často.Dokonce jsme se o tom bavili i s místními rybáři a oni nám potvrdili,že se jim to také stalo.Rychle navazuji novou olověnku a montáž.Nahazuji a doufám,že přijde další záběr.Ten ovšem na tomto místě nepřichází, a tak se domlouváme,že se ráno přestěhujeme asi o 80m dál k přítoku, jak říkal Kamil, kde je hloubka od 0,5m až do 2metrů.Dno je zde opravdu rozmanité od písku, bahna až po trávu v té nejmělčí partii.
Ráno přichází akce kulový blesk, kdy se stěhujeme na námi vybrané místo.Jaké je ,ale naše překvapení,když zjistíme,že na tom místě sedí „kuku“ a nehodlá jít domu dříve než ze soumrakem.Odkládáme tedy věci jen asi 20m od „kuku“ a vytrvale čekáme až se místo uvolní.Jedinou záchranou je přítelkyně,která navštěvuje našeho kolegu.Říkáme si „té by mohla být zima a tak by do tmy nechytal“Přítelkyně si ovšem došla pro bundu a to bylo jasné,že ještě vydrží,ale i přesto nakonec skončil s loven ve 20.00hod.Hned jak odešel jsme narychlo přenosili naše věci a nahodili na námi vytipovaná místa.Matěj hodil jednu montáž do blízkosti trav do hloubky 0,5m a druhý na hranici mezi písek a bahno do hloubky 1,5m.Já nahazuji k protějšímu břehu do hloubky 2m,ale po dopadu olova zjišťuji,že jsem v bahně.Matěj mě přesvědčuje, ať to tam nechám,že z toho místa to určitě přijde.Druhý prut již nahazuji přesněji do míst, kde je písek v hloubce 1,5m.Lehce krmíme vždy k jedné montáži.Druhou necháváme bez zakrmení a budeme čekat do zítra.Pak se rozhodne o dalším krmení.Jelikož kapři skoro nežerou, tak musíme být s krmením velice opatrní ,aby se nám boilie nezačalo kazit.I když si myslím,že násaďáci,kteří zde jsou si s tím jistě poradí.Večer opět bez záběru, a tak uleháme s tím,že snad zítra se ledy prolomí a nám konečně přijde ten náš vysněný „kapr“V noci nám teplota klesá na 3 °C a přes den máme na oporu i více jak 50 °C.
Ráno nás budí slunce a dobrý pocit,že jsme snad udělali vše co bylo v našich silách.Pevně věříme,že to přijde…….Jelikož dny bez záběru rychle přibývají tak začínáme mít radost opravdu z maličkostí.Za naším bivakem je totiž malá pěšina, kde chodí lidi se psy,na procházky a taky sportovat.Tak pozorujeme ruch kolem a čas od času nás z letargie vytrhne mladá slečna bujarých tvarů.Hlášky typu ta je „měla“ jsou na denním pořádku.
Ale teď rychle zpátky k rybám.Matěj jako nej..experimentátor našeho týmu začíná kouzlit s boilie a jejich kombinacemi.Na jeden prut dává pop-up broskev se suprafishkou vel.20 a na druhý prut 32mm kouli kořeněný tuňák.V duchu si říkám „ta velká koule to mu nemůže vyjít,když jsme ještě před dvěma dny zkoušeli 16mm a nic“. Opak je ale pravdou ve 13,45hod má Matěj první záběr na pravý prut.Zpočátku je to velice opatrný padák.Lehce šponuje vlasec a pípák, i když nesměle hlásí opatrný záběr.Lehce přizvedává prut a hned hlásí „je tam a je větší“v duchu si říkám „hlavně ať se podívá na břeh“ a držím palce.Kapr bojuje opravdu srdnatě,ale asi po 15min. svůj boj vzdává a Matěj ho navádí do podběráku.Po prvním zvednutí kapra v podběráku hlásím „ten má 10kg“ a nebyl jsem daleko od pravdy.Váha byla lehce pod hranicí deseti kilo a to 9,40kg a měřil 85cm.Děláme pár fotek a Matěje prvního letošního kapra pouštíme zpět s přáním dalšího záběru.Zajímavostí tohoto kapra bylo,že při focení si Matěj kapra opřel břichem o nohu a z kapra opravdu hodně vytékalo mlíčí.S tím jsem se ještě v tak hojné míře nesetkal.Ryba byla opravdu zdravá a připravena na tření.Tato ryba jako by nám vlila krev do žil a s velkou chutí se opět pouštíme do dalších experimentů.Já měním svůj klasický lety odzkoušený návazec z potažené šňůry Stealth Skin za kombinovanou montáž s floukarbonem od Krystonu/inkognito/ v délce cca 20cm a na druhý prut mám připravený delší návazec asi 30cm ze šňůry Kameleon,kterou jsem na konci asi 3cm stáhnul.Matěj nic nemění a nahazuje do míst,kde měl již předtím záběr.
Další záběr máme až po večeři kdy opět Matějův pravý prut hlásí jízdu tentokrát se vším všudy.Lehce přisekává,ale již podle tahu a škubání hlavou ví,že je to menší kapr.Odháčkuje jej rovnou ve vodě a rychle nahazuje zpět.Pak mu na stejný prut ještě přichází tři záběry,ale vesměs od menších kaprů.Ze spacáku nás dostává až opatrná jízda ve 21,45hod.Již podle záběru to vypadá na větší rybu.Boj trvá asi 20min a už máme na břehu nádherného lysce,který již podle oka vypadá na 10+kg.Po zvážení musím konstatovat,že je to zatím největší ryba výpravy a Matějův nový osobáček 11,70kg a 86cm.Děláme pár fotek a rychle s rybou zpět do jejího domova.Pak ještě gratuluji Matějovi k úspěchu a rychle do spacáku už je zase pěkná zima.Do rána již záběr nepřichází a tak si necháváme zdát o těch nej. kaprech,kteří na nás někde čekají.
Ráno nás budí opar nad vodou a zástupy masechtivých rybářů,kterých je na můj vkus celkem dost.Závist a zvědavost je u nich celkem jasná.Nevraživost vůči nám je taková jako bychom přistály z Marsu.Krmítka lítají o sto šest, a když se zrovna nedíváme tak nás klidně přehodí,protože u nás viděli velkou rybu, tak co kdyby jim taky zabrala.Přeci si tam krmíme tak toho musí využít, aby se povolenka vyplatila.Tyto myšlenkové pochody nechápu a jsem rád,že já i kluci jsme poznali co je to dát rybě po krásném souboji svobodu a říct si“kdy se asi zase uvidíme“To je totiž to, co je na kaprařině to nejhezčí.
Teplota vody stále stoupá a i teplota vzduchu se šplhá k 25°C.Počasí nám rybářům opravdu nepřeje.Naše úsilí je tedy o to větší přelstít jednoho ze zdejších velikánů.Matěj už dává 32mm koule na oba pruty ,asi si říká „teď nebo nikdy“lehce přikrmuje.K obědu si dáváme naše oblíbené párky z plechovky a ani nestačím dopít svoje pivko a slyším píííííííííí….kdo myslíte,že byl tím šťastným?No samozřejmě Matěj .Mě totiž štěstí opravdu nepřálo.Lehký souboj, pár fotek a další kapr,který opět atakuje hranici 10kg.Opatrně jej pouštíme a říkáme si začíná to vypadat dobře.Ovšem jak kapři tak počasí se k nám odvrátilo zády.Již v noci byli vidět mráčky a k ránu už nám do bivaku bubnoval trvalý déšť svůj pochod.Záběr nepřichází a zprávy z domova hlásí déšť nejméně dva dny.Po rychlém rozhodnutí balíme věci a ujíždíme k domovu.
Na závěr ještě jedna zajímavost.Při balení prutů mám na jeden prut padák/tedy můj druhý záběr/ lehce došponuji a zvedám prut.Poslední kapr a také můj jediný byl nádherný lysec o velikosti cca 45cm.Měl jsem radost a přál jsem si, abych se mohl s tímto krasavcem setkat za deset let.Jenže si myslím,že toto přání mi nebude splněno………………………..
Autoři článku Ondřej Sedláček a Petr Houška